Vláda Andreje Babiše v roce 2026: co nový kabinet chystá pro Česko

Volby 2025 a vznik nové vlády

Podzimní volby do Poslanecké sněmovny v roce 2025 přinesly zásadní obrat v české politice a jejich výsledky nakonec vedly k tomu, že se Andrej Babiš po letech opozičního působení vrátil do čela vlády. Hnutí ANO pod jeho vedením dokázalo oslovit dostatečně širokou část voličů, kteří byli unaveni předchozím vládním uskupením a jeho ekonomickou i sociální politikou. Výsledek voleb potvrdil, že Babišovo hnutí zůstává jednou z nejsilnějších politických sil v zemi, a otevřel tak cestu k jednáním o sestavení nové vládní koalice.

Samotné povolební vyjednávání nebylo jednoduché a trvalo několik týdnů, během nichž se vedly intenzivní debaty o možném složení kabinetu i o programových prioritách. Nakonec se podařilo najít shodu s dalšími politickými subjekty, což umožnilo vznik vlády Andreje Babiše, která byla ustavena na základě výsledků těchto voleb. Tento krok znamenal, že Andrej Babiš se stal předsedou vlády České republiky, a to podruhé ve své politické kariéře, přičemž svou první vládní zkušenost sbíral již v letech 2017 až 2021.

Vznik nové vlády byl doprovázen i jmenovacím aktem ze strany prezidenta republiky, který formálně pověřil Babiše sestavením kabinetu poté, co byly dokončeny koaliční dohody. Nová vláda tak navázala na tradici, kdy se moc v Poslanecké sněmovně přelévá mezi jednotlivými politickými tábory, a potvrdila, že Babišovo hnutí ANO si i po letech dokázalo udržet stabilní voličskou základnu napříč regiony České republiky.

Politologové i komentátoři v souvislosti s volbami 2025 upozorňovali na to, že návrat Babiše do čela exekutivy bude mít dopad nejen na vnitřní politiku, ale také na postavení Česka v rámci Evropské unie a na vztahy se sousedními státy. Očekávalo se, že nová vláda bude klást důraz na témata jako je energetická bezpečnost, podpora domácí ekonomiky a řešení otázek spojených s inflací, která v předchozích letech výrazně ovlivňovala životní úroveň obyvatel.

Vznik vlády v roce 2025 tak představoval významný mezník, který uzavřel jednu politickou etapu a otevřel novou, v níž Andrej Babiš opět stanul v čele exekutivy. Jeho návrat do premiérského křesla byl vnímán jako potvrzení toho, že navzdory dřívějším kontroverzím a soudním kauzám si dokázal udržet silnou pozici v české politice. Nová vláda musela od počátku čelit očekáváním veřejnosti i tlaku opozice, což předznamenalo, že následující volební období nebude z hlediska politické stability jednoduché, ale zároveň nabídne prostor pro realizaci programových priorit, se kterými hnutí ANO do voleb vstupovalo.

Babišova cesta zpět do čela vlády

Andrej Babiš se do premiérského křesla vrací poté, co jeho hnutí ANO zvítězilo v parlamentních volbách na podzim 2025 a následné měsíce vyplnilo vyjednávání o podobě nové vládní koalice. Cesta zpět do čela vlády nebyla pro něj ani pro jeho hnutí jednoduchá – po letech v opozici, kdy ANO čelilo vládě Petra Fialy a jejím reformním krokům, se Babiš profiloval jako hlavní kritik zdražování, byrokracie a toho, co označoval za odtržení politické reprezentace od běžných lidí. Tato strategie se nakonec ukázala jako úspěšná a ANO se stalo vítězem voleb, čímž si Babiš zajistil mandát k sestavení vlády.

Samotné povolební vyjednávání ale trvalo delší dobu, než mnozí očekávali. Babiš musel hledat koaliční partnery, kteří by mu zajistili většinu v Poslanecké sněmovně, a jednání se táhla přes zimní měsíce až do začátku roku 2026. Prezident republiky Babiše nakonec jmenoval předsedou vlády a pověřil ho sestavením kabinetu, což byl formální vyvrcholení procesu, který začal už v den voličského vítězství ANO.

Pro Babiše samotného představuje tento návrat symbolicky uzavření kruhu – po svém prvním premiérském období v letech 2017 až 2021 strávil několik let v opozici, během nichž čelil nejen politickým útokům, ale i právním kauzám, které se táhly českým soudním systémem. Jeho odpůrci opakovaně upozorňovali na možný střet zájmů vzhledem k jeho podnikatelskému impériu Agrofert, zatímco jeho příznivci naopak zdůrazňovali jeho manažerské schopnosti a zkušenosti z byznysu, které podle nich mohou pomoci řešit ekonomické problémy země.

Babišův návrat do čela vlády v roce 2026 se odehrává v jiném politickém i ekonomickém kontextu než jeho první nástup do funkce. Česká republika i celá Evropa se potýkají s důsledky několika po sobě jdoucích krizí, od energetické nejistoty přes inflaci až po geopolitické napětí spojené s válkou na Ukrajině a jejími dlouhodobými dopady na region. Andrej Babiš tak nastupuje do funkce předsedy vlády v době, kdy očekávání veřejnosti jsou vysoká, zejména pokud jde o zlevnění energií, snížení životních nákladů a řešení dlouhotrvajících problémů ve zdravotnictví a školství, které patřily mezi hlavní témata jeho volební kampaně.

Jeho cesta zpět k moci byla také doprovázena debatami o tom, jak se promění vztahy Česka se zahraničními partnery, zejména v rámci Evropské unie, kde byl Babiš v minulosti považován za kontroverzní postavu kvůli svým výrokům i kauzám. Nyní, jako nově zvolený premiér, bude muset najít rovnováhu mezi národními zájmy, které ve své rétorice dlouho zdůrazňoval, a potřebou udržet funkční spolupráci s evropskými institucemi a sousedními zeměmi. Jeho vláda tak start do nového funkčního období vnímá jako příležitost prokázat, že sliby dané voličům dokáže přetavit v konkrétní kroky.

Koaliční partneři a jejich zastoupení

Vláda Andreje Babiše, která vzešla z podzimních voleb do Poslanecké sněmovny, stojí na koaličním uspořádání, jež spojuje hnutí ANO s dalšími subjekty ochotnými podílet se na vládní odpovědnosti. Andrej Babiš, jako předseda vlády a lídr nejsilnějšího poslaneckého klubu, sestavil kabinet, který musí neustále vyvažovat zájmy jednotlivých koaličních partnerů, aby udržel funkční většinu v Poslanecké sněmovně. Toto vyjednávání se ukázalo jako klíčový faktor pro stabilitu celé vlády, protože bez shody mezi ANO a menšími koaličními stranami by se prosazování zákonů a rozpočtových opatření stalo mnohem obtížnějším.

Koaliční partneři, kteří se do vlády zapojili, získali odpovídající počet ministerských křesel podle síly svého volebního výsledku a podle dohod, které byly uzavřeny při sestavování vládní koalice. Rozdělení resortů odráží nejen politickou váhu jednotlivých stran, ale také jejich programové priority, které se promítají do konkrétních oblastí státní správy, jako je hospodářství, sociální politika, zahraniční vztahy nebo bezpečnost. Andrej Babiš při jednáních o složení vlády zdůrazňoval potřebu funkčního kabinetu, který bude schopen prosazovat programové priority ANO, zároveň však musel respektovat požadavky svých partnerů, aby koalice zůstala jednotná a akceschopná.

Zastoupení koaličních partnerů ve vládě se projevuje nejen v obsazení jednotlivých ministerstev, ale také v zastoupení v parlamentních výborech a v dalších orgánech, které mají vliv na tvorbu legislativy. Tato dělba moci je výsledkem dlouhých koaličních jednání, která probíhala po volbách a která měla za cíl nalézt kompromis mezi různými politickými vizemi. Andrej Babiš přitom opakovaně deklaroval, že klíčovým cílem vlády je stabilita a schopnost prosadit rozpočtová a hospodářská opatření, která považuje za nezbytná pro další directional vývoj České republiky v roce 2026.

Vztahy mezi ANO a jeho koaličními partnery nejsou vždy bezproblémové, což je typické pro každou koaliční vládu, kde se musí slaďovat rozdílné politické priority. Přesto se dosud dařilo nacházet shodu na zásadních otázkách, což umožnilo vládě Andreje Babiše fungovat bez větších otřesů. Koaliční partneři mají svůj vlastní vliv na směřování jednotlivých resortů, avšak konečné rozhodování v klíčových otázkách zůstává často v rukou předsedy vlády, který jako lídr nejsilnější strany koalice udává tón celkové vládní politiky.

Zastoupení koaličních partnerů se odráží také v komunikaci vlády navenek, kde jednotliví ministři reprezentují nejen svůj resort, ale i stranu, za kterou byli nominováni. Tato struktura vytváří komplexní systém spolupráce, ve kterém Andrej Babiš jako premiér musí neustále koordinovat kroky mezi jednotlivými částmi koalice, aby vláda mohla efektivně fungovat a plnit své programové cíle stanovené na začátku funkčního období.

Klíčová ministerstva a jejich obsazení

Sestavování nové vlády Andreje Babiše provázelo od počátku pečlivé vyjednávání o obsazení jednotlivých rezortů, protože právě klíčová ministerstva rozhodují o tom, jakým směrem se bude země v následujících letech ubírat. Andrej Babiš jako předseda vlády si od začátku uvědomoval, že stabilita kabinetu stojí a padá s tím, kdo bude stát v čele nejdůležitějších ministerstev, tedy financí, vnitra, zahraničí a průmyslu a obchodu. Ministerstvo financí, které tradičně patří mezi nejsledovanější posty, získalo klíčovou pozici i v této vládní sestavě, neboť právě odtud se řídí rozpočtová politika, daňové změny a celkové hospodaření státu. Babiš dlouhodobě zdůrazňoval, že rozpočtová odpovědnost a snižování deficitu patří mezi jeho hlavní priority, a proto obsazení tohoto úřadu věnoval mimořádnou pozornost.

Neméně důležitou roli hraje ministerstvo vnitra, které má na starosti bezpečnost, migrační politiku a fungování policie. V současné politické situaci, kdy se Evropa potýká s bezpečnostními výzvami a Česká republika řeší otázky spojené s ochranou hranic i vnitřní stabilitou, se toto ministerstvo stalo jedním z nejsledovanějších postů celé vlády. Obsazení tohoto rezortu odráží snahu kabinetu prezentovat se jako garant pořádku a bezpečnosti, což je téma, které Babišovo hnutí dlouhodobě akcentuje ve své komunikaci s veřejností.

Ministerstvo zahraničních věcí získalo v rámci vlády Andreje Babiše rovněž strategický význam, a to zejména vzhledem k pokračujícím jednáním o pozici České republiky v rámci Evropské unie a k otázkám spojeným s mezinárodní politikou. Zahraniční politika kabinetu je vnímána jako pokračování pragmatického přístupu, který upřednostňuje ekonomické zájmy země před ideologickými spory, a to se odráží i ve výběru osoby, která tento rezort povede.

Dále nelze opomenout ministerstvo průmyslu a obchodu, jež má zásadní vliv na energetickou politiku, podporu podnikání a export, tedy oblasti, které Babiš jako bývalý podnikatel považuje za stěžejní pro hospodářský růst země. Obsazení tohoto ministerstva má signalizovat kontinuitu s předchozími vládními prioritami, zejména pokud jde o podporu tuzemských firem a snahu o energetickou soběstačnost.

Kromě těchto klíčových rezortů se pozornost upírá také na ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí, jejichž obsazení má přímý dopad na každodenní život občanů. Vláda Andreje Babiše tak čelí nelehkému úkolu skloubit personální stabilitu s odbornou způsobilostí jednotlivých ministrů, což bude klíčové pro důvěryhodnost celého kabinetu v očích veřejnosti i mezinárodních partnerů. Celkové složení vlády tak odráží snahu o rovnováhu mezi politickou loajalitou a odbornými kompetencemi, přičemž právě tato rovnováha bude v příštích měsících podrobena zkoušce reálné politické praxe.

Střet zájmů a Agrofert v pozadí

Otázka střetu zájmů provází Andreje Babiše celou jeho politickou kariéru a ani jeho návrat do premiérského křesla v roce 2026 na tom nic nezměnil. Naopak, s obnoveným mandátem se téma vlastnictví holdingu Agrofert a jeho vazby na premiéra znovu dostalo do popředí veřejné diskuse. Babiš sice v minulosti formálně převedl svůj podíl v koncernu do svěřenských fondů, kritici i právní experti však dlouhodobě upozorňují, že tato konstrukce nijak nezměnila jeho faktický vliv na chod firmy ani na to, kdo z jejího fungování profituje.

Agrofert zůstává jedním z největších hráčů v české ekonomice, s dominantním postavením v zemědělství, potravinářství a chemickém průmyslu. Právě rozsah a struktura holdingu jsou důvodem, proč se otázka střetu zájmů nikdy zcela nevytratila z politické agendy. Kritici vlády Andreje Babiše opakovaně tvrdí, že premiér, byť formálně nefiguruje jako majitel, má i nadále přímý zájem na tom, aby firmy spojené s Agrofertem měly přístup k veřejným zakázkám, dotacím z evropských fondů i výhodným legislativním podmínkám. Tato obava se stala ještě naléhavější poté, co se Babiš po volbách v roce 2025 opět ujal vedení kabinetu a rozhodující slovo tak má i nad resorty, které přímo ovlivňují podnikatelské prostředí, v němž Agrofert působí.

Evropská komise se otázkou střetu zájmů Andreje Babiše zabývala již v minulosti a dospěla k závěru, že čerpání evropských dotací firmami z holdingu Agrofert bylo v rozporu s unijními pravidly. Tento závěr měl přímý dopad na to, jak je nyní vláda Andreje Babiše sledována ze strany evropských institucí i nevládních organizací, které upozorňují na riziko opakování podobné situace. Skutečnost, že Babiš je opět premiérem, podle nich zvyšuje pravděpodobnost, že se otázka nastavení dotačních schémat a kontrolních mechanismů bude muset znovu otevřít, tentokrát s ještě větší pozorností veřejnosti i Bruselu.

Domácí opozice téma střetu zájmů využívá jako jeden z hlavních argumentů proti legitimitě vládnutí Andreje Babiše. Poukazuje na to, že premiér, který má rozhodující vliv na state­ní rozpočet, ministerstva zemědělství, průmyslu i financí, se nachází v pozici, kdy může svými rozhodnutími přímo i nepřímo ovlivnit prosperitu firem, s nimiž je jeho jméno historicky nejtěsněji spjato. I přesto, že Agrofert formálně spravují svěřenské fondy, mnozí analytici se shodují, že reálná kontrola a osobní zájem premiéra na osudu holdingu nezmizely, pouze se staly méně viditelnými.

Celá záležitost tak zůstává jedním z nejkontroverznějších aspektů současné vlády a bude pravděpodobně předmětem soudních i politických sporů i v následujících měsících, zejména pokud se objeví nové skutečnosti týkající se čerpání dotací nebo veřejných zakázek souvisejících s firmami napojenými na Agrofert.

Hlavní programové priority vlády

Vláda Andreje Babiše, která vzešla z podzimních voleb roku 2025 a v roce 2026 již naplno rozjela svou legislativní agendu, staví své programové priority na několika pilířích, jež premiér opakovaně zdůrazňuje jako klíčové pro stabilizaci a rozvoj České republiky. Především se jedná o otázku životní úrovně obyvatel, kterou Babišův kabinet spojuje s bojem proti zdražování energií, potravin a bydlení. Vláda deklaruje snahu udržet inflaci pod kontrolou a zároveň posílit kupní sílu domácností prostřednictvím úprav daňového systému a sociálních dávek, přičemž se odvolává na zkušenosti z předchozích vládních období hnutí ANO.

Dalším významným tématem zůstává podpora domácí ekonomiky a průmyslu, kde vláda klade důraz na soběstačnost v klíčových oborech, jako je energetika, zemědělství a zpracovatelský průmysl. Andrej Babiš jako předseda vlády opakovaně zmiňuje potřebu snížit závislost České republiky na dovozu strategických surovin a technologií, což je prezentováno jako otázka nejen ekonomická, ale i bezpečnostní. V této souvislosti vláda podporuje investice do jaderné energetiky, konkrétně do dostavby a rozvoje jaderných zdrojů, které mají v dlouhodobém horizontu zajistit stabilní a levnou elektřinu pro domácnosti i podniky.

Neméně důležitou oblastí je reforma veřejných financí, kdy vláda slibuje postupné snižování rozpočtového deficitu, aniž by však sáhla k razantním škrtům v sociální oblasti nebo ve zdravotnictví. Babišův kabinet zdůrazňuje, že úspory bude hledat spíše v administrativě státu a v efektivnějším čerpání evropských fondů, což má podle vládních představitelů přinést citelné zlepšení bez dopadu na běžné občany.

Vláda se rovněž profiluje jako obhájce tradičních hodnot a národních zájmů v rámci Evropské unie, přičemž Andrej Babiš dlouhodobě kritizuje některé bruselské iniciativy, zejména v oblasti Zelené dohody pro Evropu, kterou označuje za ekonomicky nevýhodnou pro Česko. Vláda proto usiluje o revizi některých evropských závazků a chce prosazovat pružnější přístup k plnění klimatických cílů, aby nedošlo k ohrožení konkurenceschopnosti tuzemských firem.

V oblasti zahraniční politiky vláda deklaruje pokračování v proatlantické orientaci, byť s důrazem na pragmatický přístup k mezinárodním vztahům a ochranu národních ekonomických zájmů. Babiš rovněž prosazuje posílení obranyschopnosti země, včetně modernizace armády, avšak zdůrazňuje, že veškeré výdaje musí být v souladu s možnostmi státního rozpočtu.

Nelze opomenout ani prioritu v podobě zlepšení fungování zdravotnictví a školství, kde vláda slibuje investice do infrastruktury, personálního zajištění a digitalizace, což má podle jejích představitelů přispět k dlouhodobé stabilitě obou klíčových resortů a spokojenosti občanů se službami státu.

Vláda Andreje Babiše v roce 2026 opět ukazuje, že politická moc se vrací i po letech opozice, pokud voliči touží po jistotách a silném vedení, byť za cenu polarizace společnosti.

Bohumil Zajíček

Zahraniční politika a vztahy s EU

Vláda Andreje Babiše, která v roce 2026 vede Českou republiku, se v oblasti zahraniční politiky pohybuje na pomezí pragmatismu a opatrné skepse vůči prohlubující se evropské integraci. Babiš, jenž je v této chvíli předsedou vlády, dlouhodobě prosazuje linii, podle níž by měla Česká republika v Bruselu hájit především národní ekonomické zájmy a nenechat se vtáhnout do politik, které by mohly poškodit domácí průmysl, zemědělství či energetiku. Tento přístup se odráží i v jeho vystupování na summitech Evropské rady, kde opakovaně zdůrazňuje, že Česká republika sice zůstává pevnou součástí Evropské unie, ale odmítá bezhlavé přejímání závazků, které by podle něj byly pro českou ekonomiku nevýhodné.

Vztahy s Bruselem jsou tak poznamenány jistým napětím, zejména v otázkách týkajících se klimatické politiky a Zelené dohody pro Evropu. Babišova vláda opakovaně upozorňuje na to, že tempo dekarbonizace, které Unie prosazuje, může negativně dopadnout na český automobilový průmysl a energetiku závislou na jaderných a fosilních zdrojích. Premiér v této souvislosti hovoří o nutnosti realistického a technologicky neutrálního přístupu, který by nezatěžoval domácnosti a firmy nadměrnými náklady.

Na druhé straně vláda pokračuje v podpoře transatlantických vazeb a udržuje aktivní dialog se Spojenými státy, přičemž zdůrazňuje význam NATO jako klíčového pilíře bezpečnosti střední Evropy. Česká republika pod vedením Andreje Babiše nadále deklaruje podporu Ukrajině, byť se v posledních měsících objevují signály, že vláda usiluje o efektivnější a transparentnější nastavení pomoci, včetně větší kontroly nad využitím finančních prostředků. Babiš v této souvislosti opakovaně zdůrazňuje, že Česká republika musí zůstat solidární, ale zároveň nesmí zapomínat na vlastní bezpečnostní a ekonomické priority.

V rámci visegrádské spolupráce vláda usiluje o posílení koordinace s Polskem, Slovenskem a Maďarskem, zejména v otázkách migrace, energetické bezpečnosti a společného postupu vůči evropským institucím. Babiš se dlouhodobě profiluje jako zastánce silnějšího hlasu střední Evropy uvnitř Unie, přičemž kritizuje to, co označuje za přílišnou byrokratizaci a centralizaci rozhodovacích procesů v Bruselu.

Zahraničněpolitická linie vlády je rovněž ovlivněna snahou o diverzifikaci ekonomických vztahů, a to prostřednictvím prohlubování obchodní spolupráce s asijskými trhy, zejména s Jižní Koreou a Vietnamem, což má snížit závislost české ekonomiky na německém průmyslu. Babiš při zahraničních cestách opakovaně zdůrazňuje, že jeho vláda chce jednat jako spolehlivý, ale nezávislý partner, který si dokáže hájit vlastní stanoviska i v rámci širších evropských diskusí. Celkově tak lze zahraniční politiku současné vlády charakterizovat jako kombinaci loajality k euroatlantickým strukturám a zároveň důrazu na obranu národních zájmů, což se stává i jedním z hlavních témat veřejné debaty v roce 2026.

Ekonomická opatření a rozpočet státu

Vláda Andreje Babiše, která v roce 2026 opětovně převzala odpovědnost za chod České republiky, staví svou hospodářskou politiku na kombinaci sociálních jistot a snahy o konsolidaci veřejných financí, což se ukazuje jako mimořádně náročný úkol vzhledem k dědictví vysokého schodku státního rozpočtu z předchozích let. Andrej Babiš jako předseda vlády opakovaně zdůrazňuje, že hlavní prioritou jeho kabinetu je udržení životní úrovně občanů a zároveň postupné snižování zadlužení státu, aniž by došlo k razantnímu utahování opasků, které by mohlo poškodit ekonomický růst.

Rozpočet státu pro rok 2026 odráží tuto filozofii – vláda se snaží najít rovnováhu mezi investicemi do infrastruktury, podpory rodin a důchodců na jedné straně a nutností reagovat na tlaky ze strany Evropské unie i mezinárodních ratingových agentur na straně druhé. Ministerstvo financí pod vedením vlády Andreje Babiše deklaruje, že cílem je postupné snižování deficitu, přičemž se počítá s tím, že k výraznějším úsporám dojde spíše na straně efektivnějšího výběru daní a boje proti daňovým únikům než prostřednictvím škrtů v sociální oblasti.

Kabinet rovněž pokračuje v diskuzích o možných úpravách daňového systému, přičemž se hovoří o zachování nižšího zatížení pro střední třídu a drobné podnikatele, zatímco větší firmy a nadnárodní korporace by měly nést vyšší podíl na financování veřejných výdajů. Tato rétorika je typická pro politický styl Andreje Babiše, který se dlouhodobě profiluje jako obhájce “obyčejného člověka” proti velkým korporacím a bruselské byrokracii.

Významnou součástí ekonomické agendy vlády zůstává také otázka energetické bezpečnosti a cenové stability, což souvisí s globálními turbulencemi na trzích s energiemi. Vláda Andreje Babiše prosazuje opatření, která mají domácnosti i firmy ochránit před prudkými výkyvy cen elektřiny a plynu, přičemž se opírá o zkušenosti z předchozích krizových let. Součástí těchto kroků je i podpora obnovitelných zdrojů energie, byť tempo této transformace je pomalejší, než by si přála opozice i část odborné veřejnosti.

Kritici vládní politiky upozorňují na to, že navzdory proklamacím o konsolidaci rozpočtu se schodek státních financí stále pohybuje na úrovni, která vzbuzuje obavy z dlouhodobé udržitelnosti veřejného dluhu. Opoziční ekonomové poukazují na to, že vláda Andreje Babiše sice slibuje úspory, ale konkrétní kroky často odkládá na pozdější období, což může znamenat, že skutečná konsolidace přijde až po skončení současného volebního cyklu.

Navzdory těmto výhradám zůstává ekonomická politika vlády klíčovým tématem veřejné debaty a Andrej Babiš jako premiér opakovaně obhajuje svůj přístup jako pragmatický a odpovědný, přizpůsobený aktuální hospodářské situaci České republiky i mezinárodnímu kontextu, ve kterém se země v roce 2026 nachází.

Reakce opozice na novou vládu

Reakce opozičních stran na sestavení vlády Andreje Babiše se v posledních týdnech odvíjí v podobných liniích, jaké bylo možné očekávat už během povolebních jednání. Zástupci demokratického bloku, tedy především Spolu a Starostové a nezávislí, opakovaně upozorňují na to, že návrat Andreje Babiše do čela vlády považují za rizikový krok pro další směřování země. Ve svých vyjádřeních zdůrazňují, že jde o politika, který již jednou stál v čele exekutivy a jehož styl vládnutí podle nich vedl k centralizaci moci kolem jeho osoby a hnutí ANO.

Kritika se soustředí zejména na obavy z možného střetu zájmů, který byl tématem už během Babišova prvního funkčního období, kdy čelil otázkám spojeným s jeho podnikatelským impériem Agrofert. Opoziční politici argumentují, že i přes formální kroky k oddělení Babiše od řízení firem přetrvávají pochybnosti o tom, do jaké míry je premiér skutečně nezávislý na ekonomických zájmech spojených s jeho dřívějším podnikáním. Tato otázka se stala jedním z ústředních bodů, které opozice vznáší při každé příležitosti, ať už v Poslanecké sněmovně nebo na tiskových konferencích.

Dalším tématem, které opozice otevírá, je personální složení nové vlády. Kritici poukazují na to, že mnoho ministrů a vládních představitelů má úzké vazby na hnutí ANO a že jejich jmenování bylo spíše výsledkem stranické loajality než odborné způsobilosti. Zástupci opozičních stran v této souvislosti hovoří o riziku oslabení nezávislosti klíčových institucí, včetně justice, médií veřejné služby nebo dozorových orgánů.

Opozice rovněž vyjadřuje obavy z zahraničněpolitické orientace nové vlády, zejména pokud jde o vztahy s Evropskou unií a otázky spojené s podporou Ukrajiny. Někteří opoziční poslanci upozorňují na to, že rétorika některých členů kabinetu naznačuje možný odklon od dosavadní jednoznačné proukrajinské linie, kterou zastávaly předchozí vlády. Tato témata se pravidelně objevují při interpelacích i v mediálních vystoupeních opozičních představitelů.

Nechybí ani hlasy, které vládu Andreje Babiše obviňují z populismu a snahy o zalíbení se voličům prostřednictvím sociálních opatření, jejichž dlouhodobá udržitelnost je podle opozice sporná. Kritici zmiňují, že sliby dané během předvolební kampaně mohou v praxi narazit na rozpočtová omezení a že jejich naplnění by mohlo prohloubit zadlužení státu.

Celkově lze říci, že opozice vnímá vládu Andreje Babiše jako pokračování politického stylu, který znají z minulosti, a svou kritiku soustředí na kombinaci obav z osobního prospěchu, oslabení demokratických institucí a nejistoty ohledně budoucího zahraničněpolitického směřování České republiky.

Vztahy s prezidentem republiky

Vztahy mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a prezidentem republiky patří k tématům, která veřejnost i média sledují s velkou pozorností, neboť ústavní systém České republiky je založen na vzájemné součinnosti výkonné moci a hlavy státu. Po sestavení nové vlády Andreje Babiše v roce 2025 se očekávalo, že spolupráce s Pražským hradem bude probíhat na standardní institucionální úrovni, jak to vyžaduje ústava a zavedená politická praxe. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády i jednotlivé ministry, přijímá demisi vlády a hraje roli i při dalších ústavních aktech, což z povahy věci znamená, že vztah mezi hlavou státu a premiérem je jedním z klíčových prvků fungování exekutivy.

V praxi se ukazuje, že komunikace mezi Andrejem Babišem a prezidentem probíhá především prostřednictvím pravidelných schůzek, na kterých se řeší aktuální otázky vnitřní i zahraniční politiky. Tyto konzultace mají často formální charakter, neboť premiér je povinen prezidenta informovat o zásadních krocích vlády, zejména v oblasti zahraniční politiky, obranné strategie nebo personálních změn v čele ministerstev. Zároveň se objevují i momenty, kdy mezi oběma ústavními činiteli dochází k rozdílným pohledům na konkrétní kroky vlády, což je v demokratickém systému běžný jev a nikoliv známka institucionální krize.

Důležitým aspektem vztahu je také otázka jmenování ministrů, kdy prezident republiky má ústavní pravomoc ministry jmenovat na návrh předsedy vlády. V minulosti se v české politice objevily případy, kdy prezident zdržoval jmenování konkrétních kandidátů, a i v případě vlády Andreje Babiše je tato dynamika sledována jako jeden z indikátorů toho, jak hladce nebo naopak komplikovaně spolupráce mezi Hradem a Úřadem vlády probíhá. Andrej Babiš jako předseda vlády musí při komunikaci s prezidentem brát ohled na ústavní zvyklosti, ale současně obhajuje personální a programové priority své vlády.

Zahraniční politika je dalším tématem, kde se vztahy mezi premiérem a prezidentem projevují velmi výrazně. Prezident republiky totiž podle ústavy zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, avšak zahraniční politiku v praxi spoluutváří i vláda prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. Tato dělba pravomocí historicky vedla k občasným třenicím mezi Hradem a vládou, a to i za předchozích vlád, nikoli pouze za kabinetu Andreje Babiše. V roce 2026 se očekává, že podobná dynamika bude pokračovat, zejména v souvislosti s otázkami evropské integrace, vztahů s NATO nebo postoje k mezinárodním krizím.

Celkově lze říct, že vztah mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem republiky je charakterizován snahou o zachování ústavní rovnováhy, přičemž oba ústavní činitelé si jsou vědomi nutnosti spolupráce v zájmu stability státu. I přes možné dílčí neshody v konkrétních otázkách zůstává vzájemná komunikace klíčovým prvkem fungování české exekutivy a jejím cílem je zajistit kontinuitu státní politiky bez ohledu na politické rozdíly mezi jednotlivými aktéry.

Očekávané výzvy do konce roku

Do konce roku 2026 čeká vládu Andreje Babiše celá řada úkolů, které prověří schopnost nové koalice udržet politickou stabilitu i naplňovat sliby dané voličům v předchozích parlamentních volbách. Nejnaléhavějším tématem zůstává schválení státního rozpočtu na rok 2027, které bude muset projít Poslaneckou sněmovnou ještě před koncem kalendářního roku. Vzhledem k tomu, že Babišovo hnutí ANO slibovalo v kampani zvýšení důchodů, podporu rodinám s dětmi a zároveň snížení schodku veřejných financí, bude sestavení rozpočtu balancováním mezi předvolebními sliby a rozpočtovou odpovědností, kterou po vládě požaduje Evropská komise i ratingové agentury.

Dalším citlivým bodem je pokračující diskuze o energetické politice, zejména ve vztahu k cenám elektřiny a plynu pro domácnosti a firmy. Vláda bude muset reagovat na vývoj cen na evropských trzích a rozhodnout, zda a jakým způsobem prodloužit či upravit stávající systémy kompenzací. Souběžně s tím pokračuje i téma dostavby jaderných zdrojů, které je dlouhodobě spojeno s energetickou bezpečností České republiky.

Zahraničně-politická agenda přinese vládě Andreje Babiše nemalé zkoušky, především v otázce vztahů s Evropskou unií. Babiš se během své dosavadní politické kariéry netajil kritickým postojem k některým unijním politikám, zejména v oblasti migrace a zeleného plánu Green Deal. Do konce roku se očekává, že vláda bude muset jasně definovat svůj postoj k připravovaným unijním regulacím a zároveň hájit národní zájmy na bruselských jednáních, aniž by tím ohrozila přístup Česka k evropským fondům.

Vnitropoliticky bude klíčové udržení koaliční stability. Vláda Andreje Babiše, složená z hnutí ANO a jeho koaličních partnerů, bude muset prokázat schopnost nacházet kompromisy při hlasováních o zákonech, které mohou být pro jednotlivé strany citlivé, ať už jde o daňovou politiku, sociální dávky nebo justiční reformy. Případné neshody by mohly vést k oslabení vládní většiny v Poslanecké sněmovně, což by zkomplikovalo přijetí klíčových zákonů ještě před koncem roku.

Nelze opomenout ani téma zdravotnictví, kde se očekává tlak na řešení nedostatku lékařů a zdravotních sester v regionech, stejně jako diskuze o financování nemocnic. Vláda bude rovněž čelit otázkám spojeným s digitalizací státní správy, kde je Česká republika dlouhodobě pozadu za průměrem Evropské unie.

V neposlední řadě bude vláda Andreje Babiše sledována i z hlediska svého postoje k bezpečnostní politice, včetně podpory Ukrajiny a spolupráce v rámci NATO. Očekává se, že premiér bude muset najít rovnováhu mezi kontinuitou zahraniční politiky předchozích vlád a svými vlastními prioritami, což bude patřit mezi nejsledovanější témata podzimu a zimy roku 2026.

Srovnání s předchozím vládnutím Babiše

Když se Andrej Babiš v roce 2026 vrátil do premiérského křesla, mnozí komentátoři i běžní občané si nemohli nevšimnout, jak silně se současná politická situace liší od té, kterou zažívala Česká republika mezi lety 2017 a 2021. Tehdejší vláda Andreje Babiše vznikala v úplně jiném politickém prostředí – ANO tehdy vládlo buď v menšinové koaliční konstelaci s ČSSD, nebo se opíralo o toleranci ze strany KSČM, což s sebou neslo neustálé vyjednávání a hledání kompromisů při každém důležitějším zákonu. Současná vláda Andreje Babiše má jinou parlamentní základnu a tím pádem i odlišný manévrovací prostor při prosazování programových priorit.

Zásadní rozdíl spočívá také v samotné osobnosti Babiše jako politika. Zatímco v prvním funkčním období si teprve budoval pověst premiéra, který kombinuje manažerský přístup s populistickou rétorikou, dnes už je jasně profilovanou politickou figurou s dlouhou historií jak úspěchů, tak kontroverzí. Zkušenosti z minulého vládnutí se nyní promítají do způsobu, jakým Babiš přistupuje k jednotlivým resortům a jak si vybírá své nejbližší spolupracovníky. Řada pozorovatelů upozorňuje, že premiér se snaží vyhnout chybám, které mu v minulosti přinesly politické škody, především pokud jde o komunikaci s Evropskou unií a řešení otázek spojených s údajným střetem zájmů.

Hospodářská situace, ve které se nynější vláda Andreje Babiše ocitá, je také výrazně odlišná od té z let 2017 až 2021. Tehdy česká ekonomika procházela obdobím růstu, zatímco druhá dekáda přinesla řadu výzev spojených s inflací, energetickou krizí a proměnou globálních dodavatelských řetězců. To nutně ovlivňuje i priority, které si vláda Andreje Babiše v roce 2026 stanovuje – důraz na sociální jistoty a podporu domácností je patrný ještě silněji než dříve, což souvisí i s tím, že Babiš si je vědom, jak citlivě veřejnost vnímá otázky životní úrovně.

Zajímavým prvkem srovnání je i to, jak se proměnila opozice a veřejná debata kolem Babišovy osoby. Dřívější vládnutí bylo doprovázeno intenzivními protesty, demonstracemi na Václavském náměstí a silnou mediální kritikou, zejména v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. V současnosti, i když kritické hlasy nezmizely, se veřejná diskuse posunula k jiným tématům, jako je zahraniční politika, vztah k Evropské unii nebo bezpečnostní otázky spojené s geopolitickou situací ve střední Evropě.

Nelze také přehlédnout, že styl vládnutí zůstává v mnohém podobný – Babiš i nadále klade důraz na rychlá rozhodnutí, direktivní řízení a osobní angažovanost v klíčových kauzách. Právě tato kontinuita v přístupu, spojená s odlišnými vnějšími podmínkami, dělá ze srovnání obou období vlády Andreje Babiše téma, které bude ještě dlouho zajímat politologické analytiky i širokou veřejnost.